Bůh a jeho zjevení2. Timoteovi 3:16–17; Žalm 19:7–11
Písmo svaté2. Timoteovi 3:16–17; 2. Petrova 1:20–21
Šedesát šest knih Starého a Nového zákona je inspirovaným Božím slovem a konečnou autoritou pro víru a poslušnost. Písmo obsahuje vše potřebné pro Boží slávu, spasení a věrný křesťanský život. Duch svatý umožňuje věřícím, aby to pochopili, a Písmo je jeho vlastním nejjistějším vykladačem.
Bůh a Nejsvětější TrojiceMatouš 28:19; 2. Korintským 13:14
Je jeden živý a pravý Bůh, nekonečný a dokonalý ve všech směrech. Je věčný, soběstačný, neměnný, vševědoucí, všemocný, svatý, spravedlivý, dobrý a milující.
Tento jediný Bůh věčně existuje jako tři odlišné osoby – Otec, Syn a Duch svatý – rovnající se božské přirozenosti, moci a slávě.
Boží milostivý záměrEfezským 1:3–11; Římanům 8:28–30
Bůh od věčnosti svobodně a moudře určil vše, co se stalo. Jeho suverenita z něj nečiní původce hříchu ani nezbavuje lidské odpovědnosti.
V milosti Bůh zpřístupnil spasení v Kristu všem lidem. Ti, kdo se odvrátí od hříchu a důvěřují Kristu, obdrží věčný život; ti, kteří přetrvávají v nevěře, zůstávají spravedlivě odsouzeni za svůj hřích.
Stvoření, prozřetelnost a pádGenesis 1–3; Skutky 17:24–28
StvořeníGenesis 1:1, 26–31; Koloským 1:16
Bůh – Otec, Syn a Duch svatý – stvořil viditelný i neviditelný svět během šesti dnů a vše, co stvořil, bylo velmi dobré.
Stvořil lidstvo muže a ženu ke svému obrazu s nesmrtelnými dušemi, morální odpovědností a nadvládou nad zemí.
Božská prozřetelnostŽalm 103:19; Přísloví 16:9; Římanům 8:28
Bůh neustále podporuje, řídí a řídí každé stvoření a událost podle svého moudrého a svatého záměru. Jeho prozřetelnost se vztahuje i na lidský hřích, aniž by ho učinila jeho původcem nebo omlouvala hříšníka.
Bůh věnuje své církvi zvláštní péči a pracuje na všech věcech pro její konečné dobro.
Pád lidstva do hříchuGenesis 3:1–19; Římanům 5:12–19
Adam a Eva dobrovolně neposlechli Boha a upadli ze své původní spravedlnosti. Jako první rodiče a zástupci lidstva přinesli svým přirozeným potomkům vinu, korupci a smrt.
Každý člověk se tedy rodí s hříšnou přirozeností, z níž povstávají skutečné hříchy, a podléhá Božímu spravedlivému soudu bez Krista.
Boží smlouva a Kristovo vykoupeníGenesis 17:7; Galatským 3:7–14
Covenant of GraceGenesis 3:15; Židům 8:6–13
Protože vzdálenost mezi Bohem a lidstvem je tak velká, lidé se mohou těšit ze spasitelného společenství s ním pouze díky jeho milostivé iniciativě.
Po pádu Bůh zjevil smlouvu milosti, slibující spasení a věčný život skrze Ježíše Krista. Toto spasení je zcela darem milosti přijatým skrze víru.
Kristus Prostředník1. Timoteovi 2:5; Židům 4:14–16
Ježíš Kristus je jediným prostředníkem mezi Bohem a lidstvem a církevním prorokem, knězem a králem. Je plně Bůh a plně člověk, počatý z Ducha svatého a narozený z Panny Marie, přesto bez hříchu.
Dokonale poslechl Boha, zemřel jako náhrada za hříšníky, vstal z mrtvých, vstoupil do nebe a nyní se přimlouvá za svůj lid. Vrátí se ve slávě, aby soudil svět.
Kristova oběť jednou provždy je dostatečná pro všechny a účinně zachraňuje každého, kdo k němu přichází v pokání a víře.
Aplikace spásyEfezským 2:8–10; Titovi 3:4–7
Lidská svoboda a potřeba milostiJan 1:12–13; Skutky 17:30; Efezským 2:1–5
Lidská rozhodnutí jsou dobrovolná a nejsou vynucená zvenčí. Hřích hluboce zasáhl každého člověka a nikdo se nemůže zachránit nebo vytvořit spravedlnost, kterou Bůh vyžaduje. Přesto Bůh milostivě vyzývá všechny lidi, aby činili pokání a věřili, a ti, kdo odpoví na jeho milost, mohou svobodně přijít ke Kristu.
Boží milost obnovuje vůli hříšníka, aby člověk svobodně přicházel ke Kristu a stále více toužil po tom, co je dobré. Pouze ve slávě budou věřící dokonale a neměnně osvobozeni od hříchu.
Boží milostivé voláníJan 16:8–11; Římanům 10:8–13
Skrze své Slovo a Ducha Bůh volá hříšníky ke spasení. Probouzí jejich mysl, odhaluje hřích a milostivě jim umožňuje odvrátit se od hříchu a důvěřovat Kristu. Tato spásná odpověď není zasloužena lidskou zásluhou, ale je skutečně přijímána skrze víru.
Toto nové zrození zcela závisí na Boží milosti, nikoli na lidských zásluhách nebo předchozím jednání. Spasení se nachází pouze v Kristu.
OdůvodněníŘímanům 3:21–28; 2. Korintským 5:21
Bůh svobodně ospravedlňuje ty, kdo věří, tím, že odpouští jejich hříchy a přijímá je jako spravedlivé.
Tuto spravedlnost si věřící nezaslouží ani nevyprodukují. Zcela spočívá na Kristově poslušnosti a obětní smrti, kterou jim připisuje Bůh. Pouze víra přijímá Krista, ale pravá víra nikdy nezůstává sama, ale vytváří lásku a poslušnost.
AdopceJan 1:12; Římanům 8:14–17
Všichni, kdo jsou ospravedlněni, jsou skrze Ježíše Krista přijati do Boží rodiny. Přijímají jeho jméno, Ducha adopce, přístup k Otci, milující disciplínu, ochranu, zaopatření a zaslíbení věčného dědictví.
Posvěcení2. Korintským 3:18; 1. Tesalonickým 4:3–7
Ti, kteří jsou spojeni s Kristem, jsou odděleni pro Boha a postupně proměňováni skrze jeho Slovo a Ducha.
Vládnoucí moc hříchu je zlomena, ačkoli zbývající korupce nadále vyvolává duchovní konflikty. Milostí věřící rostou ve svatosti a stále více žijí pro Boha.
Záchrana víryŘímanům 10:9–17; Židům 11:1, 6
Spasitelnou víru vytváří Duch svatý, obvykle službou Božího slova. Věří tomu, co Bůh zjevil, a odpovídá na jeho příkazy, varování a zaslíbení.
Spásná víra především přijímá a spočívá pouze na Kristu za účelem ospravedlnění, posvěcení a věčného života. Může být slabé nebo silné, ale skrze Krista nakonec přetrvává.
PokáníMarek 1:15; 2. Korintským 7:9–10
Záchranné pokání je milost, pomocí které hříšníci rozpoznávají zlo svého hříchu, truchlí nad ním, odvracejí se od něj, hledají Boží milosrdenství v Kristu a usilují o věrnou poslušnost.
Pokání pokračuje po celý křesťanský život a mělo by se upřímně a zvláště zabývat známými hříchy. Žádný hřích není příliš velký na to, aby odsoudil člověka, který skutečně činí pokání a důvěřuje Kristu.
Dobrá dílaMatouš 5:16; Efezským 2:10; Jakub 2:14–18
Dobré skutky jsou Boží příkazy v Písmu. Jsou ovocem a důkazem pravé víry, oslavují Boha, posilují jistotu, pomáhají druhým a zdobí evangelium.
Dobré skutky nemohou získat odpuštění ani věčný život, protože i naše nejlepší úsilí zůstává nedokonalé. Naše schopnost konat dobro pochází výhradně z Ducha Kristova.
Boží ochrana a naše vytrvalostFilipským 1:6; Židům 10:23–25
Bůh věrně zachovává všechny, kdo jsou spojeni s Kristem, a věřící jsou povoláni, aby pokračovali ve víře, pokání a poslušnosti. Písmo varuje před odpadnutím a ujišťuje nás, že Bůh poskytuje milost, aby zachoval ty, kdo zůstávají v Kristu.
Boží milost, Kristova přímluva, přítomnost Ducha a trvalá důvěra věřícího, to vše dává sílu pro křesťanský život. Věřící mohou na čas upadnout do těžkého hříchu, ale Bůh je vyzývá k pokání, obnovuje je a dokončuje své dílo ve všech, kdo zůstávají věrní Kristu.
Ujištění o spáseŘímanům 8:15–16; 1. Janova 5:11–13
Praví věřící mohou mít dobře podloženou jistotu spasení na základě Božích zaslíbení, důkazů milosti v jejich životech a svědectví Ducha.
Ujištění není podstatou spasitelné víry a může chvíli trvat, než se rozvine. Může být oslabeno hříchem, nedbalostí nebo těžkými zkouškami, přesto Bůh chrání svůj lid před konečným zoufalstvím.
Křesťanský životŘímanům 12:1–2; Koloským 3:1–17
Zákon BožíMatouš 22:37–40; Římanům 3:31
Boží mravní zákon odráží jeho spravedlivý charakter a trvale zavazuje všechny lidi.
Obřadní zákony dané Izraeli se naplnily a skončily v Kristu. S tímto národem vypršela platnost izraelských občanských zákonů, ačkoli jejich základní principy spravedlnosti zůstávají poučné.
Věřící nejsou ospravedlňováni zákonem, ale stále odhaluje Boží vůli, odhaluje hřích, vede věrný život a ukazuje, že stále potřebují Krista.
evangeliumŘímanům 1:16–17; 1. Korintským 1:18–25
Po pádu Bůh zjevil evangelium skrze Kristovo zaslíbení. Poznání spasení skrze Krista přichází skrze zjevené Boží Slovo, nikoli pouze skrze přírodu nebo lidský rozum.
Vnější hlásání evangelia musí být doprovázeno účinnou prací Ducha svatého, aby se hříšníci obrátili.
Křesťanská svoboda a svědomíGalatským 5:1, 13; Římanům 14:1–12
Kristus osvobozuje věřící od viny a nadvlády hříchu, odsouzení zákona, otroctví Satana a strachu ze smrti. Dává jim volný přístup k Bohu a umožňuje ochotnou, dětskou poslušnost.
Jediný Bůh je Pánem svědomí. Žádná osoba ani instituce nesmí vyžadovat víru nebo poslušnost v rozporu s Písmem nebo vnucovat lidské nauky, jako by měly božskou autoritu.
Křesťanská svoboda nesmí být nikdy použita jako omluva pro hřích.
Civilní vládaŘímanům 13:1–7; 1. Petrova 2:13–17
Bůh ustanovil civilní autority pro veřejné blaho, ochranu těch, kdo jednají dobře, a trestání za provinění.
Křesťané mohou zastávat veřejné funkce, a když to vyžaduje spravedlnost a nutnost, podílet se na zákonné obraně. Věřící by se měli modlit za autority, ctít je, platit, co je dlužné, a poslouchat zákonné příkazy, pokud poslušnost nevyžaduje neposlušnost vůči Bohu.
ManželstvíGenesis 2:18–24; Matouš 19:4–6
Manželství je smluvní svazek jednoho muže a jedné ženy. Uděluje se za vzájemnou pomoc, čestnou výchovu dětí a prevenci sexuální nemravnosti.
Věřící by se měli ženit v Pánu a manželství se nesmí odehrávat ve vztazích zakázaných Písmem.
Kristus a Jeho CírkevEfezským 1:22–23; Koloským 1:18
CírkevMatouš 16:18; Skutky 2:42–47
Univerzální církev tvoří všichni, které Bůh vykoupil a sjednotil pod Kristem, svou jedinou hlavou.
Místní sbor je shromážděná kongregace věřících, kteří se zavazují Kristu a jeden druhému pod jeho Slovem. Kristus dává každé církvi odpovědnost uctívat, učit, jmenovat kvalifikované starší a jáhny, praktikovat kázeň a dodržovat jeho obřady.
Církve by měly spolupracovat a vzájemně si hledat rady a zároveň si ponechat odpovědnost za své vlastní záležitosti.
Společenství svatýchSkutky 2:42–47; 1. Korintským 12:12–27
Všichni věřící jsou sjednoceni s Kristem, a tedy jeden s druhým. Jsou povoláni, aby své dary, modlitby, povzbuzení, službu a materiální zdroje využívali pro dobro toho druhého.
Toto společenství by se mělo rozšířit, jak to příležitost dovolí, na celou domácnost víry.
Smrt, vzkříšení a soudJan 5:28–29; 1. Tesalonickým 4:13–18
Stát po smrtiLukáš 23:39–43; 2. Korintským 5:6–8
Po smrti se tělo vrátí do prachu, zatímco duše pokračuje vědomě před Bohem.
Spravedliví jsou přijati do ráje s Kristem, zatímco bezbožní zůstávají pod trestem a čekají na soud. Písmo neučí žádný třetí stav pro zesnulé duše.
Vzkříšení1. Korintským 15:20–26, 42–49
Při Kristově návratu budou mrtví vzkříšeni a znovu spojeni se svými dušemi. Spravedliví budou vzkříšeni k věčné slávě a nespravedliví k hanbě.
Poslední soudMatouš 25:31–46; Zjevení 20:11–15
Bůh určil den, kdy Ježíš Kristus bude soudit padlé anděly a každého člověka s dokonalou spravedlností.
Vykoupení vstoupí do věčného života a radosti v Boží přítomnosti, zatímco nekajícní dostanou věčný trest.
Protože čas Kristova návratu není znám, každý by se měl odvrátit od hříchu, najít útěchu v Boží zaslíbené spravedlnosti a zůstat bdělý pro Pánův příchod.
